Bez přátel nejsou prázdniny, den první

29. 7. 2013
15

„Ne, nevěřím ti, že sem dokážeš přivést lidi, co tu budou pracovat,“ pronesl mezi řečí Kuba, když jsme na Muně byli poprvé. To byla voda na můj mlýn, říkat mi, že něco nesvedu. Až jsem se po nějaké době vyléčila z prvotního šoku z Muny, bylo na čase přiložit ruku k dílu. Léto bylo v plném proudu a já se odhodlala vzít na tohle příšerné místo své nejlepší kamarády, tanečníky. Nezbylo mi než doufat, že zůstaneme nadále přáteli, až to tam uvidí!

Lucky While je countryová taneční skupina z Kojetína. Kromě country ovšem provozují ještě line dance, mexický folklór, clogging a další.  Složení skupiny nelze jednoznačně definovat. Věk, povolání i povahy se různí. Zkrátka každý z LW je originál. A všichni dohromady tvoří jedinečný, přátelský kolektiv, se kterým prožívají nejen každý pátek tři hodiny na zkoušce doslova šťastné chvíle.

Dlouho jsem váhala, než jsem obeznámila tanečníky s plánem ČDS. Dala jsem si záležet, abych nevynechala žádný příšerný detail, aby mi pak nemohli říci, že jsem jim věšela bulíky na nos a slibovala jim zlaté komnaty. Nejvíc mě svou reakcí překvapila Janka. Nadchla se úplně stejně jako předtím Kuba i Vlasta a já byla opět konsternována. K mému překvapení se jim všem, včetně naší nejhodnější, hlavní tanečnice a učitelky Efky, nápad s Munou líbil.

Vysvětlila jsem jim, že si tam budujeme středisko a základnu, kde máme v plánu pořádat školení i tábory a LW by si tam mohli jezdit dělat taneční soustředění.

Hned ten večer jsem se jala psát opravdu podrobný e-mail, jak to tam ve skutečnosti vypadá. Přiložila jsem i několik odkazů na fotografie, aby opravdu věděli, do čeho jdou a dobře si to rozmysleli. Říkala jsem si, že ukamenování zřejmě není způsob předčasného úmrtí, který bych si vybrala. Tady máte malou ochutnávku z něj:

„Jak to tam vlastně vypadá, můžete podrobně zhlédnout v odkazech níže, najdete tam i fotky na rajčeti a pak fotky na našem webu (Objekt33).
Zkráceně je to bývalý vojenský areál, bývalý muniční sklad, vypadá to tam přesně tak, jak to vyplývá z kontextu. Veřejnost tam měla dlouhá léta vstup zakázán. Místo je opředeno zachovalou historií.
Dost keců! Počítejte s tím, že je to v lese, je potřeba se na to správně obléci. Co se klíšťat týče, já žádné neměla, ale pokud jste někdo náchylný na klíšťata, jezte B12 nebo B-komplex aspoň týden před tím. Zaručeně vás žádné klíště neklofne. Komárů je tam dost, ale pokud budete mít repelent, není třeba se bát ani štípnutí komára (repelent nepapají, ověřeno).
Jinak tam žije spousta mravenců, ale ti nejsou agresivní, když je zrovna nedráždíte. (Což ale jde těžko, když jsou všude.) Strávila jsem tam týden a zvykla jsem si na ně (což i mně samotnou nepřestává překvapovat), ona jsou to vlastně docela milá zvířátka, čili se prostě není čeho bát.
Co se ubytování týče, je výrazně pohodlnější to ubytování mít. Pokud ho chtít nebudete, můžete spát v objektu na karimatce ve spacáku, předseda naší společnosti tam normálně takhle nocoval. (A vyvázl živ.)
V areálu je několik požárních nádrží, které jsou tedy průtočné, nicméně voda v nich je čistá, jen obsahuje trochu víc železa, tak má červenou barvu. Každopádně lidi, co pracují na svých objektech, jako budeme pracovat my, se tam prý normálně po práci koupali. (Na koupání se těším nejvíc.)“

I přes mé varování před stavem Muny se Janka, její bratr Pája a Tonda rozhodli, že pojedou. Tonda vzal auto, jejich Formana a já mladší sestru Zuzku, aby nás bylo pět při skládání se na benzín. Efka kvůli nám přesunula páteční zkoušku na čtvrtek a tak jsme v pátek v sedm hodin ráno mohli naskládat dvě kytary, ostatní věci i sebe do auta a vyrazit.

Byl to zrovna jeden z nejteplejších víkendů v létě, dokonce bylo i zakázáno rozdělávat oheň venku a proto jsme se nakonec smířili, že špekáčky si uděláme leda na pánvičce v kuchyni.

Nálada v autě byla všelijaká. Vyjeli jsme celkem časně, takže ještě nestačilo být příšerné horko. Pamatuji si jen, jak jsem se modlila, aby mi mí kamarádi po příjezdu do Muny neřekli, jestli jsem se zbláznila a že jedou domů.

Vlasta přijel o den dřív. Zapůjčil klíče u paní Benčové. Ubytoval se, udělal něco málo své práce a v pátek nás už očekával. Do skautské ubytovny za Vlastou jsme dorazili něco kolem půl jedenácté. Vyskládali jsme věci z auta a zabydleli lednici.

Vlasta naskládal do svého auta Janku, Zuzku, Páju i Tondu a vyrazili na malou prohlídku areálu. Zároveň jim Vlasta sdělil něco málo z historie a nastínil naše plánování.

Jakmile se vrátili, byl zrovna čas oběda a pracovat v tom největším parnu jsme rozhodně nechtěli. V klidu jsme se všichni naobědvali a stanovili si odpolední klid, po tříhodinové cestě namačkaní v autě jako sardinky jsme si stejně odpočinek všichni zasloužili a na práci jsme chtěli nastoupit čerství.

Všem se tam zatím moc líbilo a mně tak spadl první velký kámen ze srdce. Když byli tak spokojení, pověděla jsem jim, co všechno máme dnes za úkol. Našim prvním úkolem bylo vykopat příkop podél stěn, kam později bude patřit drenáž. A další velký úkol byl zbavit se obrovské hromady dřeva po spadlém stromu a vyčistit tak levý oblouk před objektem z čelního pohledu.

Hned, co jsme dorazili k objektu, popadli jsme krumpáče, rýče, lopaty a dali se do kopání. Dva nejdelší příkopy jsme měli v šesti lidech vykopané ani ne za dvě hodiny. Tak jsme se pak pustili do menšího odklízení těch největších kusů různého přírodního nepořádku, který hyzdil prostor před objektem.

Sprcha je u skautů jen jedna a brzy se začalo stmívat. Janka, Zuzka, Pája a Tonda se vrátili na ubytovnu, abychom se stihli všichni vystřídat. Vlasta se zatím pokoušel postříkat savem podlahu objektu. Chtěli jsme ji vydezinfikovat a zbavit se té rostoucí věci na podlaze. Doufali jsme, že to není dřevomorka nebo aspergilus, ale mysleli jsme si, že je to nějaký druh plísně, který když postříkáme, tak zmizí. Začali jsme tedy kropit.

Po návratu do ubytovny jsme pokračovali ve střídání ve sprše a udělali si večeři. Kluci a Zuzka bojovali o první zlatou ve stolním fotbálku. A Vlasta zrovna zapaloval vodnici. Když najednou se sesypaly a rozházely plastové přepravky na pečivo na chodbě.

Abyste tomu rozuměli. Skautská ubytovna je dlouhý objekt se spoustou místností a ze všech stran je do něj vidět. Před vstupními dveřmi je těžko posouvatelná mříž, která při jakémkoli pohybu vydává příšerný pištivý zvuk, jako když zakřičí malé dítě. A dveře před ní jsou také prosklené. Na každé toaletě dokonce i ve sprše je okno, v noci se v tom objektu nemáte kde ukrýt před zraky venkovních pozorovatelů, pokud tedy svítíte.

Vlasta nezamknul a bedny byly rozházené po chodbě. Už předtím jsem slyšela zavrzat mříž, věděla jsem, že tam někdo byl. Neskutečně jsem se lekla. Vlasta si ale myslel, že se mi to jen zdálo. Ty rozházené bedny se mi ale určitě nezdály. Stály jsme s Jankou v kuchyni vedle Vlasty, který zrovna rozžhavoval uhlík na vodnici. Stála jsem přímo naproti oknu, přes které byla samozřejmě vidět jen černočerná tma.

V tom na to okno někdo vší silou zabušil. Lekla jsem se tak, že jsem vyjekla jako jekají ty herečky v lekavých scénách v komediích. Jenže do smíchu mi nebylo. Už jsem neměla vůbec náladu cokoliv dělat. Nějaký vtipálek pak ještě chvíli vrzal mříží, ale dělat si takovouto legraci na místě, jako je Muna, a děsit lidi v objektu, kde se nemají kam skrýt, vtipné rozhodně nebylo.

Janka vzala klíče a šla zamknout, jenže ji ještě jednou někdo vyděsil. To jsem se zase vrátila k myšlence, že sem už prostě nepojedu. Nikdy!

Vzaly jsme si s Jankou kytary a hrály jsme a zpívaly. Vlasta zatím dochystal vodnici. Otevřelo se víno a brambůrky. A na stole se rozehrál Bang. Pak jsme se postupně odebírali spát. Všichni až na mě usínali v dobré náladě a těšili se na další den.


Časová osa historie objektu 33 v Muně Mikulovice zobrazuje 6 událostí
Česká debatní společnost, z. s. 2013–2017
Web vytvořila a provozuje agentura Deleo, Severokov s.r.o.
Podpořeno z programu Think Big, který realizuje Nadace Telefónica ve spolupráci s Nadací rozvoje občanské společnosti.
Uses XMod Pro: A DNN module which allows you to create your own dynamic forms, lists and customized DNN solutions.