2×72 hodin a přesto tak málo času

17. 10. 2013
13

Víkend. Početně slušně obsazená akce. Velké plány a velké zklamání. Asi tak by se dala charakterizovat brigáda 11.-14. října 2013, kterou jsme věnovali akci 72 hodin - Ruku na to. Jestli jsem se někdy v poslední době přesvědčil o platnosti známé pravdy, že jakýkoli časový odhad je třeba vynásobit třemi, bylo to právě o tomto víkendu.

Věděli jsme, že brzy přijde zima a že před ní musíme udělat ještě spoustu práce. Nechtěli jsme ale plánovat velké akce do listopadu či ještě později. Báli jsme se totiž, že nebude dobré počasí. Navíc náš objekt je stále neobyvatelný, takže jsme odkázáni na ubytování jinde, což je v zimě trochu náročnější a dražší kvůli nutnosti vytápění. Proto jsme poslední velkou akci roku 2013 naplánovali do poloviny října. Teď víme, že strach ze zimy byl lichou obavou, a tak jsme se rozhodli naopak na počasí vsadit a spoléháme na to, že letošní zima skončí zhruba někdy koncem února.

Už se stalo zvykem, že na Munu jezdím jako jediný z České debatní společnosti autem, proto obvykle bývám také tím, kdo nakupuje materiál. Cesta na tuto brigádu patřila k těm, na které budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Vyrazil jsem se skoro plným autem z Ústí nad Labem tak, abych se do pěti hodin dostal do Brna a mohl tu koupit okapové příslušenství. Cestou jsem se zastavoval vyzvednout materiál v Neratovicích, dvě PB lahve v Praze, až pak jsem směřoval do Brna. D1 však můj záměr být tam do pěti nepochopila.

Brněnská rapsodie

Když už to vypadalo, že bych vyhlédnutý obchod, který pro mě měl zboží připravené, mohl stihnout, zasekl jsem se na půl hodiny ve sjezdu do Brna těsně před 190. kilometrem a ztratil tu veškerou naději. Naštěstí Klárka je dost oprsklá na to, aby se mi do telefonu nabídla, že do té firmy zavolá a zkusí mi dohodnout pozdní příjezd. Prodejce byl velice ochotný a slíbil, že na mě ředitel osobně se skladníkem počkají. Aby problémů bylo málo, zavedla mě navigace na špatné místo, takže nebohý pan ředitel na mě čekal nejen o dalších patnáct minut (celkem 45) déle, ale navíc mě těch patnáct minut po telefonu naváděl. Takhle nějak si představuji správné podnikání, proto rád zmíním jméno té firmy: Coleman S.I.

Po naložení příslušenství k okapům jsem se vydal do brněnského Hornbachu, kde jsem potřeboval sehnat ještě čtyři role lepenky (špatně jsem spočítal plochu střechy), nějaký spojovací materiál, vrtáky a podobně. Než jsem tu nakoupil, spustil se prudký liják. Na odjezdu jsem tak na kost promáčený a promrzlý vykládal polovinu auta, abych rozměrnou a těžkou lepenku a 40kg pytel betonové směsi naložil. Neměl jsem už sílu ani čas náklad nějak zvlášť urovnávat, ani to nakonec nebylo příliš možné. Zkrátka jsem počítal s tím, že Klárka se smíří s okapovými svody vedle hlavy. Cestou z Brna jsem na D1 ještě naplnil kanystr benzínem do centrály a chvátal jsem do Kojetína.

Naložil jsem Klárku, v Olomouci Jakuba a pokračovali jsme do Mikulovic. Už z Brna jsem vyjížděl za tmy, takže jsme tu po pouhém týdnu měli opakování trapného odkládání času příjezdu domluveného s Benčovými na devátou a pak i na jedenáctou hodinu. Cestou jsme se navíc dostali do oblasti, kde byla mlha tak hustá, že by se v ní i Rákosníček ztratil. Poprvé v životě jsem jel zcela odkázán na navigaci (piloti tomu říkají let podle přístrojů), kterou jsem navíc nezvládal sledovat sám, protože jsem se snažil v mlze kopírovat svodidla a udržet se na silnici. Klárka proto sledovala GPS a hrála si na rallyového navigátora.

K objektu jsme dorazili po půlnoci za hustého deště. Ani to nás ale nezachránilo od nutnosti vyložit auto, protože zejména jídlo a moje věci na spaní byly pod nákladem. A tak jsem spolu s ostatními toho dne podruhé promokl na kost. Klárka tak moc toužila jít do tepla, že mě dokonce zostudila tím, že z auta do objektu odnesla onen 40kg pytel betonu, který já už po celém dni nebyl s to ani zvednout.

Terénní úpravy a práce se dřevem

Brigádu jsme zařadili do akce 72 hodin - Ruku na to, kterou pořádá ČRDM. Má jít o tři dny dobrovolnických veřejně prospěšných aktivit. 72 hodin nabízí dobrou propagaci organizace a její práce a my se rozhodli konečně zkulturnit obecní pozemek před objektem. Provést zbytek terénních úprav, zlikvidovat nějaké nálety, dotáhnout některé výkopy, pohnout s drenážemi, abychom se zbavili našeho podzemního jezera. Jana se Zuzkou zatím vyfasovaly beton, zednické náčiní a pustily se do zalepování prasklin a jiných otvorů ve stěnách.

Po terénních úpravách přišel čas na opravu krovu. Výměnu potřeboval jeden prasklý hřebenový trám. Nový jsme si vyhlédli v rozpadajícím se krovu rozebíraného objektu 100. Čekal nás tedy nelehký úkol: Vyoperovat trám ze stovky a nezhynout při tom pod tunami dřeva a asfaltu, převézt jej až k našemu objektu, tam vyoperovat náš trám a nahradit jej novým. Honza Hanák, u kterého část našich dobrovolníků nocovala v objektu 108, se nejspíš nemohl dívat na to, jak neschopně vypadáme, a na úkor lakrosácké latriny nám věnoval několik hodin svého času a zapůjčil nám motorovou pilu, bez které bychom asi ty trámy pižlali do prvního sněhu. Podařilo se nám vyoperovat oba trámy a ten nový převézt do objektu. Ani s Honzovou pomocí se nám jej však nepodařilo správně usadit do krovu, na němž se zřejmě léta prasklý trám a mnoho vrstev lepenky podepsaly ohybem krokví, které se nám nepodařilo dostatečně přizvednout tak, abychom trám dostali na své místo.

Stačí kopnout a máme bazén

Naše dešťová jímka nám ležela v hlavách už od minulého týdne. I tentokrát jsme se ji rozhodli prozkoumat a rozhodně nic nezanedbat. Bližší prohlídkou jsme usoudili, že celý objekt se někdy v minulosti musel o pár centimetrů posunout, protože jinak nelze vysvětlit, že horní skruž jímky je opřená o stěnu objektu, ale přitom o kus odsunutá oproti spodní. To hlavní, co jsme však hledali, byly přítoky a odtoky. Zvnitřku nějaké otvory vidět byly, ale ruku se nám do nich strčit nepodařilo. Voda byla navíc nesnesitelně ledová! Pája se proto chopil krumpáče a jímku z přední strany vykopal. Díky tomuto úžasnému nasazení jsme zjistili, že z jímky vychází směrem k silnici odtoková roura, která má zřejmě jezero pod naším objektem odvodňovat. Voda se pod objektem i v jímce bohužel drží, roura je zřejmě ucpaná, v horším případě zničená.

Vykopanou díru u jímky Pája s Kubou poctivě označili (ovšem až poté, co jsem do ní zahučel) a vydali se hledat druhý konec potrubí. Našli jej několik metrů za silnicí vycházet ze stráně. Kvůli stromům se nám však nepodařilo začátek a konec potrubí spojit přímkou, proto se kluci už za soumraku rozhodli trubku vykopat i v bývalém kolejišti, kde by neměla být hlouběji než metr v zemi. Kopání postupovalo pomalu, přicházela tma a navíc se spustil jemný ale studený deštík. Nedbali jsme však na nepohodlí ani techniku. Kluci kopali a já jim zatím přistavil světla. Na dva kopáče vší silou se snažící za deště a pod umělým osvětlením vykopat mnoho desetiletí starou trubku musel být zvláštní pohled. Taková míra nasazení ale byla nutná, vždyť už byla sobota večer a my potřebovali vědět, co a jak, abychom mohli přes zimu promyslet a případně objednat čištění potrubí.

Když se v neděli blížil čas odjezdu, rozhodli jsme se s Jakubem a Klárou na Muně zůstat alespoň do pondělka a dodělat to nejnutnější. Jakub a Klárka se pustili do drenáží, já do okapů. Všichni jsme svou práci dělali poprvé v životě, a tak jsme, byť teoreticky internetem náležitě připraveni, museli získat určitý grif, než nám šla práce trochu od ruky. Okapy se mi nakonec celé osadit nepodařilo, drenáž dopadla trochu lépe. V roce 2014 nás čeká rekonstrukce odvodnění pozemku.

Druhých 72 hodin

V pondělí jsme vyrazili směr Olomouc, avšak Jakub jen se záměrem vyměnit si oblečení a dovléci na Munu podle něj schopnějšího pracovníka Lukáše. V úterý se Jakub s Lukášem do Mikulovic vrátili a během svého pobytu, který trval dalších 72 hodin, zvládli opravit střechu. Méně úspěšní už ale byli s dalším pokusem o usazení trámu, který navíc skončil naším prvním muňáckým úrazem.

Na tuto brigádu nevzpomínám příliš rád. Vysoké nasazení v pátek a pracovní tempo v sobotu mě naprosto odrovnaly pro neděli a pondělí. I když jsme udělali spoustu práce, odjížděli jsme s tím, že nám jí ještě několikanásobně více zbývá. Jedna věc nás však těší: Víme, že v roce 2014 už naše práce bude konečně vidět. Nebudeme jen zachraňovat a uklízet, ale také budovat. Silvestra 2014 chceme oslavit v naší nové společenské místnosti.


Karta akce

Název

2×72 hodin

Termín

od 11. 10. 2013
do 17. 10. 2013

Organizátor

Vlastimil Waic
Česká debatní společnost

Odpracováno

160 osobohodin

Fotky

Časová osa historie objektu 33 v Muně Mikulovice zobrazuje 6 událostí
Česká debatní společnost, z. s. 2013–2019
Web vytvořila a provozuje agentura Deleo, Severokov s.r.o.
Podpořeno z programu Think Big, který realizuje Nadace Telefónica ve spolupráci s Nadací rozvoje občanské společnosti.
Uses XMod Pro: A DNN module which allows you to create your own dynamic forms, lists and customized DNN solutions.