​Rok 2015 byl pro nás spíše rokem akcí ve stylu „na cihlu nesáhneme“, což platilo i pro sousedské setkání a následnou veřejnou brigádu, které jsme uspořádali v rámci projektu Muna pro Mikulovice, který podpořila Nadace O2 v programu SmartUp. V pátek 9. října jsme do kinosálu sezvali majitele staveb v Muně a další zájmové osoby, v sobotu jsme zorganizovali veřejnou brigádu v Muně.

Střecha. Nekonečný příběh našeho objektu. Na přelomu května a června 2015, dva roky poté, co jsme sem zavítali poprvé, jsme se na Muně sešli s Jakubem a pustili se do dodělávek střechy. Bylo potřeba konečně zadělat otvor po strženém světlíku, spravit prkna rozlámaná stromem z loňské zimy a dotáhnout asfaltovou krytinu na jižní straně. Něco málo jsme ale zvládli i v interiéru.

Náš objekt ještě není ve stavu, kdy by se tu dalo existovat i v zimě. Rozhodně ne komfortně. A tak je naopak potřeba se sem před každou zimou vypravit a odvézt vše, co by zimu nemuselo přečkat bez úhony. Letos jsme měli štěstí prohlížet si na Muně nádheru, kterou vykreslily první mrazíky.

Trvalo to rok a měsíc, ale v srpnu 2014 jsme konečně pobyli na Muně déle než jeden týden v kuse. Přesněji tedy Vlasta, ale i to se počítá. Mezi desátým a devatenáctým srpnem jsme především nakupovali, znovu se babrali se sloupem, sekali předzahrádku a především jsme spokojeně unavení sledovali, jak nám utěšeně, jedna vedle druhé, přibývají základy zdi dvojky a malého skladu.

O (skoro)týdenní červencové brigádě toho není příliš ke psaní. Na Muně jsme strávili šest dní v podstatě jen přípravnými pracemi pro vybudování stěn naší první dokončované místnosti - budoucího pokoje číslo 2. Bylo potřeba vyspravit podlahu a vše ostatní důležité připravit na první zdění.

Velikonoce byly pro dubnovou brigádu jasná volba: Prodloužený víkend, příznivá předpověď počasí a velký zájem pracantů. Vzpomněli jsme si naneštěstí pozdě, a tak jsme příjemnou skautskou ubytovnu museli vyměnit za méně příjemné chladné noci u lakrosáků v objektu 108.

Původně jsme plánovali větší brigádu, ale nakonec jsme se sešli jen v malém počtu a nic významného nestihli. Zato jsme se ale mohli dosti valně hromadit, prohlédli jsme si část nové naučné stezky a zjistili, že nějakým omylem barva na vrata není ČDS bordó, ale čokoládová hnědá. První jarní víkend na Muně se nakonec ukázal jako jeden z těch, na které nebudeme vzpomínat s bolestí v zádech.

Mírná zima a nutnost dokončit úkoly prvního Think Bigu nás vyhnaly na Munu ještě v době, kdy měla být zima alespoň podle kalendáře. Místo toho ale bylo krásných skoro deset stupňů a sluníčko, zkrátka ideální podmínky pro práci na objektu. Čekala nás likvidace spadlého stromu, složení cihel a k tomu práce, práce a práce. Jako vždycky.

Týden strávený dobrovolnickou prací na Heart of Europe bývá náročný duševně, bývá tlakem na psychické zdraví, náporem na termoregulaci a nenabízí příliš příležitostí hodit na chvíli starosti za hlavu a relaxovat. Vyměňte duševní námahu za uvolnění v přírodě, kulturní program a přiložte ruku k dílu na vznikající základně ČDS v Jeseníkách! Vypadněme z rozpáleného města do míst, která si zamilujete. Jiná ORGCOM afterparty nebude :-)

Pokud nevěříte, že by na Muně mohla vznikat jakási forma závislosti, pak nepřeskakujte následující řádky: 14. října jsme se loučili s tím, že se příště vrátíme na jaře. Nakonec nám absence na Muně nevydržela ani dva měsíce, když dorazil email od Sovy, který nás zval na vánoční posezení k Foglarovcům. To by bylo, nejet se socializovat a trošku zase máknout!